Koncepce směřování pétanque ve spolku Sport Kolín, z.s.
v žákovském týmu a spol.

Vytvořeno 2023 pro potřeby spolku  
Copyright © jen se souhlasem Sport Kolín, z.s.

Pétanque v pojetí sportovní disciplíny:
Dnes už je jenom málo sportů, co nemají pevně nastavené tréninkové standardy. Bohužel pétanque, který je v ČR poměrně mladým sportem, patří právě k těm, u kterých v naší zemi tato stránka tak trošku více zaostává. Nejsou zde žádné akreditované tréninkové školy, trenérské kurzy zřejmě postrádají vysoce odbornou metodiku navázanou na vysokoškolské vzdělávání, jako tomu bývá u jiných dlouhodobě realizovaných sportů u nás i v zahraničí. Prostě to ještě nějaký čas bude trvat, než se pétanque dostane na patřičnou trenérskou a metodickou úroveň. Tohle ale rozhodně není kritika jednotlivců nebo samotného českého svazu pétanque, a to proto, že není nikterak jednoduché tento kvalitativně významný posun dosáhnout během několika málo let. Je to dáno tím, že se na něm musí spolupodílet nemálo lidí, kteří mají k dané problematice co říct. A to opravdu není jednoduché. Věřím, že se to českému pétanque jistě podaří.
Tento „neblahý“ stav má i své výhody. Ty sice až tak nezalepí ty výše zmíněné nevýhody, ale mají i něco do sebe. Například to, že pétanque může trénovat takřka každý, kdo má trenérské zkušenosti z jiných sportů nebo alespoň cit pro pétanque. Otázkou je, jaký bude výsledek těchto experimentálních tréninků. Při existujícím a funkčním systému bylo mnohem složitější sehnat do spolků kvalitní trenéry vlastnící trenérskou licenci. Tu by navíc museli v nastavených intervalech obhajovat.
V pétanque jsou oddíly, kde se jim kvalitativní posuny daří, a to i bez výše uvedené koncepce. Mají vyrovnaný kvalitní tým a jsou schopné dosahovat, na české půdě, skvělé výkony. Jsou tady i lidé, co by měli k pétanque do říct, čím ho obohatit. Je tady dokonce mezinárodní školitel, propagátor pétanque…….. Přesto by bylo fajn, aby se svazu podařilo v dohledné době na své nové koncepci zapracovat. Jinak snad ani nemáme šanci dohánět špičku Evropy.
Dalo by se říci, že stejné platí i u rozhodčích. Tam ovšem nějaký posun přeci jenom je. Ten spočívá v tom, že se alespoň pořádají nějaká ta školení a snad i doškolování. Že jsou jasně stanovená pravidla hry a chování kolem ní. Horší to je s úrovní některých sudí. Snad proto, že ta školení nejsou realizovaná do větší hloubky, a také, že i po jejich řádném absolvování existují věci, nejasnosti, které jednotlivé sudí rozdělují. Cesta za lepším pojetím by mohla být řešena zahraniční stáží, vícedenním školením, propracovaným školícím systémem apod.
Věřím, že až bude pétanque na české půdě delší dobu, například sto let, bude už jistě zcela jinde, a tyto současné nedostatky budou zapomenuté. A jistě to nebude trvat až tak dlouho, jelikož tomuto sportu propadají nejenom mnozí lidé ročně, ale i města a spolky samotné.
Pétanque je krásný sport, a tak si užívejme jeho krásný rozvojový stav, z pohledu jiných zaběhnutých sportů, co nejvíce jen jde. A pracujme i my a také co nejlépe na jeho rozvoji v České republice.
Buďme aktivní i ve svazu, kde se dá ledasčeho docílit, ale bohužel i pokazit.      
 
Cíle projektu / organizovanosti / pojetí tréninku
Optimální směrování – pravidelné trénování a příprava mládeže, ale i řádných členů, kteří o to budou mít zájem. Motivovat všechny k účasti na soutěžích, včetně těch svazových, případně zahraničních. Vše ovšem nenásilnou formou podloženou zájmem členské základny. Nikoho do soutěží nikdy nesmíme nenutit. Motivovat, ale nenutit!!! Spolek si je velmi dobře vědom toho, že pro něj jsou přínosem i členi, kteří se neúčastní soutěží a hru pétanque hrají jen pro radost. Bez těchto lidí by to ani nešlo.
Neméně důležitým cílem je uplatňování smyslu pro součinnost ve spolku, který především hájí zájmy celé členské základny.




Žákovský tým činí:
Organizovaná část:
Žactvo + začátečníci, případně rodiče a jiní lidé, kteří se chtějí chodit připravovat / zdokonalovat ve hře pétanque s žactvem – v současné době je trenérem Josef Musil, výhledově budou zapojeni jistě i další osoby z řad řádných členů spolku.
Nahodilá část:
členi spolku, hosté z jiných oddílů a osoby, které si chtějí jenom zahrát nebo se zapojit do společné přípravy.

Organizační struktura:
Trenéři:
Schválené osoby, které se chtějí podílet na práci s mládeží, mají potřebné znalosti, případně řádné trenérské vzdělání (nemusí být nyní nutně z pétanque), přičemž dodržují stanovené cíle, zejména bezpečnost a aktualizovaný tréninkový plán. Významnou podmínkou vedení tohoto týmu je kladný vztah k dětem a osobám, které mají zájem se tréninků účastnit.
Trenér se vždy zodpovídá VV, VH a v příslušných směrech i kontrolnímu orgánu spolku.
Výkonný výbor spolku:
Vytváří dobré tréninkové a soutěžní podmínky pro růst úrovně výcviku a reprezentaci spolku. Vyhodnocuje ve směrech, které je schopen řádně zhodnotit, práci trenérů a růstu organizovaného celku. Pokud je vše v pořádku, do trenérské práce v zásadě nezasahuje. Řeší také připomínky ostatních členů spolku, stížnosti rodičů, případně dalších osob.

Kapacita tréninkového celku / počty tréninkových jednotek /
Požadované / optimální počty:                12 - 15 dětí + ostatní účastníci tréninku
Obsazenost tréninků     min. 60 % (tento parametr se bude upravovat dle posouzení časem)
Doplnění nábory počtů – otevřený celoroční nábor zájemců o pétanque.
Plánovaný úbytek členů celku ukončením činnosti nebo přestupů k jiným spolkům – max. 15 %.

Tréninková jednotka:
Ve špatném počasí - v hale minimálně jedna tréninková jednotka týdně v rozsahu á 1 hodina. Lépe ale 2x týdně. V hale realizace hry s Indoor koulemi. Zejména nácvik hodu na cíl, „Done“, střelba napřímo, zápasy apod. U hry v TV je nutné zvážit, zda náhradní hra indoor, ve zvýšených intervalech, nebude působit negativně na hráče. Jedna jednotka, v jednohodinovém podání, je prokazatelně přínosem.
Při dobrém počasí – se realizuje na venkovních hřištích minimálně jedna tréninková jednotka týdně v rozsahu á 1,5 hod. Lépe ale 2x týdně. Příprava dle tréninkového plánu. I zde se musí zjistit, zda větší dávka tréninků nepůsobí negativně na děti. Mohlo by nám to negativně snížit početní stavy. Přesto je záhodné to navýšení vyzkoušet, a pokud by byl s tréninkovou zátěží problém, vyřešit to rozčleněním jednotlivých hráčů. Prostě jeden trénink „povinný“, druhý dobrovolný apod. V tomhle ohledu se musí vše řádně posoudit a prověřit.
 
Trenérská práce / zaměření a cíle:
Trenér připravuje, ještě před tréninkem, minimálně hrubou kostru průběhu tréninku. Nejlépe ale celý trénink, a to do posledního detailu. Pokud ovšem zjistí, při již probíhajícím tréninku, že daný běh neodpovídá požadovaným cílům, pak pružně změní nebo upraví tréninkovou jednotku tak, aby byla pružnější a hlavně atraktivnější, a to i za cenu improvizace. Děti a jejich doprovody, členy celku zkrátka hra bavit musí. Pokud ne, je něco špatně.
Do své práce trenér nezavádí své herní zvyklosti, odlišnosti jiných hráčů apod. Cílem je ponechat na každém jedinci, aby si vytvořil své vlastní pojetí hry a přístup k ní. To ale neznamená, že by trenér nemohl o těchto věcech na trénincích promlouvat.
Hlavní částí a podkladem každé tréninkové přípravy je tréninkový plán, který by měl vést trenéra a celek k požadovaným cílům. Na tomto plánu se musí pracovat průběžně. Není žádný tréninkový plán, který by byl aktuální desetiletí. Musí se trvale vylepšovat, vyhodnocovat. Dobrý tréninkový plán má zjednodušovat trenérovi práci, ne ji přidělávat. Ale především má vést organizovaný celek k požadovanému růstu a k vytyčeným cílům.

Týmové pojetí hry – týmovost – prezentace spolku:
V organizované skupině je nutné vytvářet kolektivní pojetí hry. Sestavovat herní tým, a to dvojice či trojice, které k sobě herně sednou. Nesmí to být ovšem na úkor dobré nálady v týmu. Pokud si hráči vzájemně nesednou, nedávat je k sobě, a to ani v situaci, kdyby to byla herně nejlepší volba. Pokud k sobě herně patří, ale jsou tam ty problémy zjevné, může se trenér pokusit jejich vzájemné rozpory odstranit. Pokud je to reálně nějak možné. Pokud to ale nejde, nestavět je spolu!
Hráče herně členit, dle jejich dovedností, na plaséry, střelce a univerzály. To pak aplikovat do herních sestav. Byť se hráči cíleně rozděluji na dané pozice, tak nevynechávat jejich výcvik i v dalších pozicích. Je totiž dost dobře možné, a stává se to, že se u nich časem vyvine jako vhodné jiné začlenění. 
Sestavy je dobré stabilizovat, ale nedržet je tvrdě pospolu. Pokud bude chtít někdo vyzkoušet jinou sestavu, tak mu v tom rozhodně nebránit. Naopak. Mělo by se průběžně prověřovat, zda není možné sestavit ještě lepší sestavu.
K celkové přípravě je vhodné pořádat i spolkové soutěže, kde se hráči nejenom uvolněně sehrávají, ale vyzkoušejí si zároveň zda jim jejich začlenění v dané sestavě sedne / vyhovuje. To vše musí také řádně sledovat trenér. Ovšem stranou by neměl zůstávat žádný ze zkušených hráčů, kteří mají zájem o růst úrovně spolku. Ti by ale měli své podněty sdělit přímo trenérovi. Ne daným jedincům, kterých se jejich poznatky týkají. V zájmu spolku není narušování práce trenéra. Zasahovat do jeho (jejich) přípravy týmu.

Soutěže jednotlivců a týmů:
Soutěže:
Tréninkové – realizují se při trénincích mezi jednotlivými hráči tréninkového týmu nebo ostatními hráči, případně hosty. Mají za cíl pouze herní přípravu, uvolnění a zábavu.

Přátelské – jde zejména o porovnání herní úrovně s ostatními týmy jiných spolků.

Regionální – organizované soutěže, kde jsou naši hráči zařazený ve vhodných, připravených sestavách. Měla by tam být účast trenéra, který by měl tým nejenom dolaďovat, ale i vyhodnocovat jeho postupy a výkon. Z toho následně těžit pro další trenérskou přípravu. Na hráče, na které se nedostane místo v sestavě, se pokusit najít vhodné řešení, aby si i oni zahráli. To neplatí u PLP, případně u jiné čistě týmové záležitosti (1. liga). Tam, pokud jsou žákovští hráči vybráni, a trenér u žactva s výběrem souhlasí, rozhoduje výlučně kapitán týmu. Řádná komunikace, případně konzultace s trenérem je ale na místě. Přesto poslední slovo má výlučně kapitán týmu v rámci vyššího zájmu spolku.  

Mistrovské – zde se u týmů žactva předřazují zájmy spolku nad zájmy jedince. Pokud se spolek rozhodne, na návrh trenéra, postavit tým, pak se postaví a vyšle na soutěž. Pokud možno opět s trenérem. Nemůže-li trenér, vyšle se jiný zkušený hráč. Cílem je zajištění odborného dohledu, administrace a následné vyhodnocení působení týmu v soutěži. Jiný postup je u juniorských soutěží, kde mohou nastat i jiné situace. O postupu rozhoduje trenér. Zasáhnout do toho může i VV spolku na návrh jiných členů oddílu nebo i z vlastní iniciativy.

Doplňková příprava / tmelení kolektivu:
Aktivní sportovní
- sportovní soustředění
Je více zaměřené na přípravu ve hře pétanque – méně na zábavnou část. Trénuje se minimálně 2x za den pod odborným dohledem. Je také pevně stanovený režim. Soustředění je dobré doplnit soutěží, rehabilitací a jinou sportovní aktivitou, která bude přínosná pro pétanque rozvoj.
 
- letní výcvikové tábory
Jsou zaměřené nejenom na sportovní přípravu hry pétanque, ale i na zábavu a tmelení kolektivu. Děti se věnují i jiným aktivitám, které nemusejí souviset s pétanque. Například bojová hra, přežití v přírodě, jiné sportovní aktivity apod.
 
- sportovní kempy
Probíhají převážně přes víkendy nebo jsou pojaté výjimečně jako jednodenní záležitost. Jsou převážně zaměřené na výkonnostní přípravu hry pétanque. Trénuje se minimálně 2x denně. Spíše ale 3x denně. Tyto kempy bývají obohacené o účast významných trenérů nebo hráčů, kteří mají čím zpestřit danou akci. Sportovní kempy lze doplňovat o různé aktivity související se sportem. Například správná strava, rehabilitace, zdravotní průprava apod.

Pasivní kolektivní aktivity
Zábavné - spolkové
Hlavním cílem těchto aktivit je zlepšování vztahů v kolektivu. Utužování přátelství apod.
Patří sem například tradiční akce „Rozlučka se školním rokem xxxxx / xxxxx“
„Týden Evropského sportu“ a obdobné aktivity.
I tyto akce mají své výrazné postavení ve spolku a jeho členských oddílů. Jsou účinným nástrojem na cestě k úspěchu.
Do této kapitoly lze také zařadit všelijaké oslavy, ať už spolkové, tak výsledkové, výročí apod.
Tyto akce by měly mít řádné organizační zajištění ale i dostatečně pokrytý zábavný program a velmi dobře zajištěné občerstvení.

Závěrem:
Toto je rozpracovaná koncepce rozvoje pétanque v Kolíně. Má jediný cíl, a to napravit nedostatky v řízení pétanque, kde se některé věci konají mimo běžné standardy. Pak nastavit pravidelnou tréninkovou činnost pro aktivní spolkové hráče, přičemž ale neomezovat individuální přístup ke hře pétanque u těch, kteří se v těchto směrech angažují již delší dobu.

Budu rád, pokud se nám podaří, samozřejmě časem, dopilovat úroveň této Koncepce a uvést ji v praxi, aby se dokázalo jít cíleně za požadavky spolku. Především mít velikou funkční základnu a kvalitní pétanque tým. Dále jejím uplatňováním ukázat jednotlivým hráčům cestu k požadovanému úspěchu.

Samozřejmě se musí nyní pilně pracovat na kvalitním tréninkovém plánu.
Hezký den Josef Musil

Všeobecná pravidla platné pro všechny skupiny / oddíly spolku.
Úspěšnost a kvalita trenérů či tréninků se neměří od toho, jak jsou děti „zmordovaný, kolik mají tréninků, jak je mají dlouhé, ale od toho, jak se technicky a kondičně posouvají. Zda mají správné návyky, zda je sport baví, a hlavně jestli mají chuť dorazit na další trénink.

Rozhodujícím faktorem je i přístup k rodičům a okolí. Pokud si trenér dokáže získat důvěru rodičů, což až tak nebývá složité, pak je potřebné si ji i udržet. A to bývá mnohdy problém. Proto je vždy důležitá správná komunikace. Přitom ale nezapomínat ani na správnou a výchovnou komunikaci se členy týmu. Je lehké dítě, které „zlobí“ či se nějak vymyká, odstranit z kolektivu. Mnohem těžší je naučit se s ním pracovat, dokázat ho správným způsobem usměrnit, „předělat“.

Spolupráce s ostatními trenéry je vždy prospěšná pro všechny zainteresované osoby. Nemá cenu budovat něco, co na sebe nebude správně navazovat. Co bude, při přestupu jedince z jednoho celku do druhého, problémem. Jednotlivé přestupy by měly být plynulé. Přecházející, ale ani trenér by to takřka neměl poznat.

Práce trenéra, by měla být vedená kvalitním tréninkovým plánem. Osobně má šanci se na něm spolupodílet nebo ho může vytvářet sám, pokud to zvládne. Jeho práce musí následně vést celek k požadovanému maximálnímu zvyšování úrovně jednotlivců i celku. Pokud úroveň celku padá, jde většinou o selhání jeho samého. Musí hledat chyby, kterých se dopustil nebo příčiny osobního selhání. Nikdy by se neměl vymlouvat na vnější vlivy, pokud nevyužil maximální kapacitu podmínek cvičení, které má k dispozici. Pokud jsou například vedeny hůře dva tréninky týdně, pak stav rozhodně nenapraví jejich navýšení o další čtyři. Špatný výsledek trenérské práce, ale neznamená, že trenér je vždy špatný. Zejména, uvědomí-li si včas chyby, kterých se dopustil, sám. Nebo příjme-li upozornění na své chyby od druhých, ovšem pokud tato upozornění mají nějakou vypovídací hodnotu. Pokud ne, pak musí hledat chyby jinde.
Chybovat je lidské!!! Chybujeme všichni.
Není dobrého trenéra bez občasného chybování!!! Jsou ale „páni“ trenéři, kteří tyto chyby dokáží dohledat a poučit se z nich. Je tedy nezbytné si osobně dělat, po každém tréninku, po každé přípravné etapě, analýzu, která by měla poctivě vypovídat o tom, jak si trenér vedl. Zda se mu povedlo to, čeho chtěl dosáhnout apod.
Čím dříve si člověk uvědomí, kde dělá v přípravě chyby, tím lépe. Pak mu zůstává mnohem více času na kvalitní přípravu. Tím více se mu i zvyšuje šance na úspěch.
Ne každý úspěch je dílem práce trenéra. Někdy se najdou jedinci, kteří se dokáží prosadit kdekoliv sami. Proto je také nutné si dávat pozor, při všech analýzách, aby tyto úspěchy nezakrývaly skutečný stav práce daného trenéra. Celek se prostě musí hodnotit dohromady. Pokud je například jeden člen týmu špatný, ale jinak tým skvělý, pak se pravděpodobně jedná o skvělou práci trenéra. Ale, i naopak, pokud je jeden člen týmu skvělý, ale ostatní špatní, je pravděpodobně, že i trenér je špatný. Kdyby byl trenér dobrým, byla by i většina členů dobrými. No, ale popravdě to tak jednoduché není. Jenom jsem chtěl upozornit na úskalí vyhodnocování své či někoho jiného práce. Buďte k sobě poctiví a nebojte se přiznat, když se vám něco nepovede. To samé platí naopak, když se vám něco povede. Uvědomte si to. „Pochvalte se. Nikdo jiný to nejspíš za vás neudělá